Jak jsem opravil spánkový režim — a proč to nešlo ze dne na den

Přelom toho, jak jsem opravil spánkový režim.

Nikdy jsem odmala neměl žádný stálý a pravidelný spánkový režim a ani jsem nevnímal, že je to něco špatně. Jednou jsem šel spát v 11, jednou ve 3, většinou někde mezi tím. Semtam jsem zaspal, ale o víkendu jsem to vždy "dohnal" a spal do oběda.

Jednou přes vánoční prázdniny se mi ale stalo něco, co mě donutilo udělat změnu. Chodil jsem spát ve 4, v 5, klidně i v 6 — někdy jsem nespal vůbec. Snad ani jednou přes celé prázdniny jsem nešel spát dřív než ve 3. Pak ale prázdniny skončily a já doufal, že si režim opravím ze dne na den — nepůjdu spát, den před školou půjdu brzo, protože budu unavený. Byl jsem unavený, ale i tak jsem šel spát kolem půlnoci.

Stal se ale přesný opak, než jsem čekal. Tělo bylo tak unavené a měl jsem tak tvrdý spánek, že mě nevzbudilo ani 5 budíků. Měl jsem na sobě i hodinky a dohledal jsem, že jsem měl nerušený spánek nějakých 10 hodin.

Takže jsem se v omluvence na něco vymluvill. Pak ale nastalo to, že jsem spal 10 hodin v kuse a ten den jsem nic nedělal — byl jsem docela vyspaný. Další den jsem naopak neuměl usnout, šel jsem spát extrémně pozdě. Opět jsem zaspal, každý budík jsem tipnul s tím, že ještě chvilku — tipnul jsem i ten poslední. Další omluvenka, další dlouhý spánek.

Jak jsem to zlomil

Musel jsem s tím něco dělat. Věděl jsem ale ze zkušenosti, že takové změny nejdou udělat ze dne na den. Pořídil jsem si červené brýle proti modrému světlu a pro začátek jsem si řekl, že v 23:00 si je nasadím a do půlnoci půjdu spát. Vstával jsem v 6, takže ano, půlnoc byla i tak pozdě — ale jak jsem říkal, nejde to změnit ze dne na den na 100 %. 6 hodin spánku bylo lepší než 5 hodin nebo zaspat.

Fungovalo to. Jak jsem si zvykl, začal jsem přidávat další věci — místo mobilu knížku 30 minut před spaním, chodit spát o 15 minut dřív třeba co dva týdny. Od té doby jsem se spánkem spokojený. Po probuzení jsem schopný vstát a mít energii jít klidně i do gymu ještě před školou.

Není to vždy dokonalé — a to je v pořádku

Samozřejmě to ale není vše růžové a perfektní. Semtam chodím spát později, než bych měl, nečtu si každý den knížku a taky si před každým spánkem nevzpomenu na brýle. Někdy se mi i teď stane, že zaspím, zapomenu si dát budík, nebo ho prostě tipnu a spím dál.

Jde tady ale o to být lepší. Nemusím já ani Vy být ve všem naprosto dokonalý. Jde o to být lepší verzí sama sebe — vybudovat si nějakou vůli, nějakou disciplínu, začít po malých krocích, nespěchat a dodržovat.